Když emoce nejsou nepřítel
Většina z nás byla vychována v duchu: „Neplakej, nebuď naštvaný, hlavně se ovládej.“ Naučili jsme se potlačovat, ne cítit. Jenže emoce nejsou problém, který je třeba vyřešit.
Většina z nás byla vychována v duchu: „Neplakej, nebuď naštvaný, hlavně se ovládej.“ Naučili jsme se potlačovat, ne cítit. Jenže emoce nejsou problém, který je třeba vyřešit.
Možná to znáte – nechcete být „moc vidět“, přestože víte, že máte co nabídnout. Raději zůstanete v pozadí, aby někdo neřekl, že jste namyšlení.
Každý den k nám proudí tisíce podnětů – notifikace, e-maily, hlasy, myšlenky. A i když jsme fyzicky v klidu, uvnitř bývá hluk. Neustálý proud vnitřního dialogu: „Měl jsem to říct jinak… Co když se to nepovede?… Musím ještě…“
Jsou dny, kdy se všechno daří. Energie proudí, nápady přicházejí samy. A pak jsou chvíle, kdy se i běžné věci zdají těžké. V takových okamžicích máme tendenci si říkat, že „musíme víc zatnout zuby“.
Každý z nás si nese svůj „batoh“ – plný vzpomínek, zkušeností a emocí. Ty příjemné nás těší a dávají sílu. Ale v batohu často zůstávají i tíživé věci: nevyřčené křivdy, neúspěchy, lítost či strach. Čím déle je nosíme, tím těžší se nám jde vpřed.
Kolikrát jste si řekli: „Chce to jen víc vůle.“ A přesto jste selhali? Pravdou je, že vůle je omezený zdroj. Psychologové mluví o decision fatigue – únavě z rozhodování.
Komfortní zóna je prostor, kde se cítíme bezpečně. Rituály, známé prostředí a ověřené postupy nám dávají pocit jistoty. To samo o sobě není špatné – mozek potřebuje útočiště, kde si odpočine.
Naše mysl funguje jako vyhledávač – pokud jí položíme otázku, okamžitě začne hledat odpovědi. Kvalita otázek proto přímo ovlivňuje kvalitu našeho života.
Když se soustředíme jen na velké cíle, snadno se cítíme zahlcení. Dlouhá cesta k výsledku může vést k frustraci a pochybnostem. Mozek ale funguje na principu odměn – každý malý pokrok spouští dopamin, hormon motivace a radosti.
V zenové tradici existuje pojem shoshin – „mysl začátečníka“. Znamená to přístup k životu, kdy se díváme na věci s otevřeností, zvědavostí a bez předsudků. Začátečník se totiž neptá: „Co už vím?“, ale spíš: „Co se mohu naučit?“