Stačí drobná poznámka, pohled nebo nečekaná kritika – a najednou cítíme, jak v nás stoupá vlna. Reagujeme prudce, obranně, někdy i s lítostí.
V tu chvíli nejsme vědomí, ale spuštění.
Nad reakcí nepřemýšlíme – probíhá automaticky.
Každý z nás to zná – někdo něco řekne, my reagujeme impulzivně a hned cítíme, že jsme mohli odpovědět jinak. Právě v těchto okamžicích rozhoduje mikromoment mezi podnětem a reakcí.
V době home office a neustálých notifikací se hranice mezi prací a osobním životem rozplývají. Mnozí z nás končí pracovní den, ale myšlenky zůstávají u e-mailů a projektů.
Každý den věnujeme pár minut čistění zubů, protože víme, že prevence je snazší než řešení problémů. Přesto zapomínáme na stejný princip u mysli.
Každý den střídáme různé role – pracovní, rodinnou, partnerskou, osobní. Často mezi nimi přeskakujeme tak rychle, že mozek nemá čas přepnout. Výsledkem je stres, roztěkanost a pocit, že jsme pořád „napůl“ někde jinde.
Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung zavedl pojem stín jako označení pro tu část naší osobnosti, kterou si nechceme přiznat. Jsou to vlastnosti, emoce a touhy, které potlačujeme, protože je považujeme za „nežádoucí“.
