Od dětství jsme vedeni k tomu, že chyby jsou něco špatného. Ve škole nás za ně trestali špatnými známkami, v práci se bojíme ztratit reputaci. Proto máme často pocit, že neúspěch = selhání naší hodnoty.

Hněv patří mezi emoce, které mají špatnou pověst. Od dětství často slýcháme: „Nevztekej se!“ nebo „Hněvat se je špatné.“ Výsledkem je, že se ho snažíme potlačovat. Jenže potlačený hněv nikam nemizí – mění se ve stres, vnitřní napětí nebo vybuchuje v nevhodných chvílích.

Ať už jde o poznámku od šéfa, partnera nebo neznámého člověka na internetu – kritika nás často zasáhne hlouběji, než bychom čekali. Naše mysl je totiž naprogramovaná vnímat odmítnutí jako ohrožení. Evolučně to dává smysl – kdysi bylo vyloučení ze skupiny otázkou přežití. Dnes už tomu tak není, přesto náš mozek reaguje podobně.

Moderní člověk tráví většinu dne uvnitř – v kancelářích, dopravě, doma před obrazovkami. Přitom naše tělo i mysl se vyvíjely miliony let v přirozeném prostředí. Kontakt s přírodou není luxus, ale základní potřeba. Když ji zanedbáváme, platíme daň v podobě stresu, únavy a oslabené imunity.

První chvíle po probuzení nastavují tón celého dne. Psychologové mluví o tzv. decision fatigue – ranní rozhodnutí mají mnohem větší dopad, protože tehdy máme nejvíce energie a vůle. Pokud první hodinu promarníme chaosem, stresem a sociálními sítěmi, náš mozek si tento rytmus přenese dál.

Mytí nádobí, úklid, sečení trávy nebo skládání prádla – většina lidí tyto činnosti vnímá jako nudné povinnosti, které je třeba odbýt co nejrychleji. Moderní doba nás naučila, že musíme být neustále produktivní, stimulovaní a zabavení. Jenže právě monotónní činnosti v sobě skrývají mocný klíč k vnitřnímu klidu i nové inspiraci.

Mnozí lidé mají tendenci říkat „ano“, i když to jde proti jejich potřebám. Bojíme se odmítnutí, nechceme působit nezdvořile nebo máme pocit, že musíme všem vyhovět. Jenže přemíra závazků vede k vyčerpání, stresu a někdy i k pocitu, že ztrácíme kontrolu nad svým životem.